Články

Lov pod břehem

Při výběru vhodných míst pro lov pod břehem si vybírám právě takto zarostlé břehy. I místa s keři či stromy, jejichž větve sahají pod vodní hladinu nebo těsně nad ní anebo jsou celé spadlé, jsou pro tento účel lovu velmi dobrá.

Po vybrání místa se pokouším pozorovat hladinu, a pokud je to možné, využiji nějaký strom, na který se dá vylézt, abych z něj mohl ryby lépe pozorovat. V letních měsících je dobrá lokalizace ryb hledajících potravu především v pozdních odpoledních hodinách. V tuto dobu ryby většinou začínají být aktivní po celodenním vyhřívání se na hladině. Přítomnost ryb lze poznat podle bublinek na hladině, menších či větších vírů na hladině, nebo lze někdy ryby přímo vidět. Při lovu pod břehem často lovím jen několik málo hodin, a tak je pro mě lokalizace ryb jedním z nejdůležitějších faktorů pro úspěch lovu v krátkém čase.

Po výběru správného místa si připravím pruty pro lov. Nepoužívám žádné složité montáže, už jen proto, že při používání složitých montáží je nutná delší doba jejich přípravy. Na to většinou nemám čas, protože chci každou chvilku plně využít k lovu ryb J. Budu používat silnější koncový vlasec o průměru 0,50mm a zhruba 10m délky na každém prutu, pro lepší pevnost při lovu v blízkosti vázek. Dále použiji olověnou šňůru dlouhou 1m, aby ryby v okolí mé nástrahy nezavadily o vlasec neležící těsně u dna. Poté následuje koncový návazec, kde mezi obratlík a háček umisťuji broček, jak pro lepší zásek ryby, tak opět i zde pro lepší přilnavost šňůrky ke dnu. Pokud lovím v hustě zarostlých stulíkových polích, používám pro lov splávek. Ten zpravidla vyvažuji tak, aby nástraha ležela někde ve sloupci a hloubku případně postupně měním.

Existuje celá řada možností čím krmit. Mou nejoblíbenější návnadou je partikl složený z řepky a vařené kukuřice. Toto celé doplňuji v letních měsících o halibut pelety zalité lososovým olejem. Velmi často také používám kukuřičné pelety, zejména když nestíhám vařit kukuřici. Při krmení je důležité myslet na to, že ryby jsou blízko vás a tak, pokud stojíte v blízkosti břehu a chystáte se krmit, je nutné zachovat absolutní klid. Velmi často vídávám rybáře lovící v blízkosti břehu, kteří přímo u vody otevírají víka kbelíků s návnadou, čímž dělají ohromný rámus a ryby tak často vyplaší. Další velkou chybou je hlučná chůze po břehu, dupot a šlapání po větvích, které praskáním rybám na klidu také nepřidají. Při krmení se snažím krmit menšími dávkami v častějších intervalech, aby velké množství dopadajícího krmení nedělalo zbytečný rámus. Taktéž veškeré vybavení, jako rozložení prutů, podběráku atd. si připravuji někde dál od břehu, aby byl u břehu maximální klid. Řekl bych, že jsou to celkem logická pravidla pro lov ryb pod břehem, ale ve velké většině případů se právě v chování rybáře na břehu dělají největší chyby. Při krmení míst s větvemi sahajících do vody vnadím tak, že krmení hážu skrz tyto větve a mnou naházené krmení se tak může pro některé ryby tvářit jako přirozená potrava, která padá ze stromu. Jako nástrahu potom používám buď přímo na háček zrnko kukuřice, nebo pod háček nastražuji plovoucí boilies případně peletu.

Závěrem bych chtěl říci, že účelem článku není popsat novou, dosud neobjevenou metodu lovu, protože vím, že lov pod břehem je dnes již známý způsob lovu ryb. Článkem jsem chtěl hlavně připomenout základní pravidla lovu ryb pod břehem o kterých většinou víme, a přesto je nedodržujeme a proto se úspěch mnohdy nedostaví. Také jsem chtěl poukázat na to, že za neúspěchem lovu může mnohdy být nevhodné a hlučné chování rybáře u vody, kdy ryba prostě ani přijít nemůže.

Přeji všem rybářům – nadšencům, ať se jim daří v úspěšném lovu a pokud ne, tak nezoufejte, vždyť rybařina sama o sobě je přeci krásná věc a ne vždy musí jít o kila a kvantitu úlovku („chyť a pusť“).

článek byl publikován v zářiovém vydání (9/2015) časopisu Kaprománie

\\ za ppcarp Pavel Bařina 

---

RyBařina bez kilogramů aneb malá kaprařina (2.část)

Dalším podstatným a neméně důležitým faktorem je montáž a tloušťka vlasce. Při jarním lovu používám vlasce průměru 0,18 až 0,23mm, v letních měsících pak kvůli lovu v blízkosti různých vázek používám raději silnější vlasec o průměru 0,25mm a někdy na posledních 20m použiji pletenou šňůru, která mi pomůže bez problému zdolat rybu i z hustých stulíků. Koncové montáže pro tento lov jsou alespoň v mém podání více než jednoduché. Jelikož většinou jezdím na takovýto druh rybařiny narychlo a nestíhám si dopředu připravit žádné montáže, tak se snažím používat montáže co možná časově nejméně náročné, které jsou ale zároveň spolehlivé a za dobu mého rybaření ověřené. V jarních měsících je to zejména lov na položenou pomocí lehkého průběžného olůvka, který je přes obratlík přivázán k háčku. Na druhém prutu velice rád používám malý splávek, který převažuji tak, aby vždy ležela nástraha na dně a zároveň se splávek minimálně pohyboval po vodě. V letních měsících potom používám návazec buď pouze s bročkem a háčkem, kdy chytám v blízkosti břehu, nebo používám opět malý splávek, který ovšem naopak vůbec nevyvažuji a snažím se lovit ve sloupci. Domnívám se totiž, že pokud krmíte například ve stulíkách, je velmi malá pravděpodobnost, že naházená návnada dopadne až na dno. Spíše se při pádu ke dnu zachytí někde ve stonku stulíku. A tak i pro kapra je přirozenější nástraha ve sloupci než na dně, kde není zvyklý potravu hledat. V posledním roce jsem se začal věnovat i lovu z hladiny, kdy používám jen obyčejný háček a kousek chleba. Nesmí jít však o revír, který je osídlen neodbytnými kachnami :-D.(To se pak rybolov může proměnit na lov kachen.)

Jak jsem již psal, myslím si, že montáže jsou už hodně známé a ohrané. Stále se ale setkávám s pořád stejnými chybami, kdy rybáři chytající poblíž břehu nahazují do vody zbytečně těžká krmítka se směsí a navíc se chovají velice hlučně a tak si místo často hodně plaší. Při lovu ve stulíkách či vázek je potom nutné používat větší háčky velikosti 4 až 2. Do ryby se pak při souboji můžete více opřít a nemusí být problém jí udržet tam, kde ji chcete mít. Ano, může přijít i ryba větší a bojovnější, kterou prostě nezastavíte, ale i o tom je rybařina.

Dalším důležitým aspektem, při tomto lovu je krmení. Opět ani zde nepoužívám žádné převratné vynálezy. Snažím se ale odlišit v tom, že používám tzv. „lehké“ krmení. To je krmení, které dělá minimum hluku a působí okamžitě. Spíše než přehnané krmení na začátku lovu preferuji postupné dokrmování během lovu po menším množství, dle záběrů. Hodně rád používám kukuřici, podotýkám ale, že vařenou! V letních měsících kukuřici ještě kombinuji s řepkou. Dalším krmením, kterým ryby rozmazluji, jsou methodmixy. Ty ale používám lehce smíchané s vodou tak, aby nebyly příliš lepkavé a krmení do vody padalo už po menších částech než v podobě velkých hlučných koulí. Jako nástrahu potom moc rád používám červy, těstovinové kolínka obalené ve strouhance, kukuřici, žížaly, chleba a někdy také malé boilie o velikosti 10 až 14mm, které mají kukuřičnou příchuť.

Pevně věřím, že po přečtení tohoto textu si alespoň někdo uvědomí, že malá kaprařina pořád ještě existuje, a že je také umění jí praktikovat. Samozřejmě lov kaprů „násaďáků“ je většinou snadný, ale ne vždy musí být malý kapr kaprem násadovým a tak i v malé kaprařině mohou být výzvy. Jen je nesmíme chápat jako snadné nebo snad jako podřadné!!!

Závěrem prosím, važte si ryby jako soupeře, který právě prohrál souboj a chovejte se k ní s úctou a respektem ať už je malá či velká. Přeji všem skutečným kaprařům a rybářům nadšencům, kteří si k vodě chodí hlavně odpočinout od běžných starostí, hodně štěstí u vody, spousty nezapomenutelných zážitků a hlavně: „chyť a pusť“

článek byl publikován v zářiovém vydání (9/2014) časopisu Kaprománie

\\ za ppcarp Pavel Bařina 

---

RyBařina bez kilogramů aneb malá kaprařina (1.část)

Bohužel se stále častěji setkávám se situací, kdy rybář kaprař při vážení úlovku „hypnotizuje“ ručičku váhy směrem vzhůru, jak to jen jde. Musím přiznat, že i já jsem se v počátcích mého rybářského snažení s tímto „zlozvykem“, či jak to nazvat, potýkal. Včas jsem ale pochopil, že touhle cestou jít nechci. Nyní je třeba se zamyslet, proč všem vlastně jde hlavně o ta kila? Z mého pohledu je odpověď jednoznačná. Neustálé masírování rybářské ale i laické veřejnosti o tom, jak někdo chytil takové a takové množství ryb, nebo jak byly ryby velké a těžké, dožene člověka k soupeření, i když prvotně začal s kaprařinou hlavně kvůli zálibě a odpočinku. Je potřeba brát v dnešní době všechno s rezervou a s rozumem, zamyslet se nad tím, co je skutečně na informacích od některých rybářů pravda a co ne!!! Velký problém, také vidím v převážení kaprů do soukromých revírů, kdy daný správce revíru potřebuje, aby ryba měla co nejvíce centimetrů a kilogramů. Takzvaná trofejní ryba totiž dokáže do těchto revírů přilákat mnoho potencionálních a hlavně platících rybářů. Ti pak mají tendenci rybám také nějaké to kilo přidat. Ostatní rybáře pak informují o nadnesené váze a tím je vyzývají k nekonečné honbě za mírami a kilogramy. Nechci se dotknout nikoho z rybářů ani ze správců soukromých revírů, ale tento problém zde je a já sám jsem tyto věci skutečně poznal. Myslím si, že každý koho se to týká, dobře ví, co přesně mám na mysli!!!

Při nedávné diskuzi s mým kamarádem padla debata na tzv. „malou kaprařinu“. Malou kaprařinou nazývám své „blbnutí“ na tůňkách, kde lovím krásné kapry do 60cm. V této debatě mě kamarád několikrát utvrzuje, že i ryby kolem 55-60cm jsou pro něj výhra a zážitek. Jenže bohužel jeho pohled na věc je ojedinělý, protože u většiny rádoby kaprařů je názor opačný. Když chytnou malou rybu, jsou nespokojení, k rybě se chovají nefér a neberou jí jako soupeře, protože kapr pod 10 kg pro ně není ryba, která by mu stála za zdolávání. Toto téma mi přijde velmi diskutabilní. Můj názor je takový, že opravdový zapálený kaprař jede k vodě pro zážitky a když vytáhne větší rybu, je to pro něj jen jakási třešnička na dortu, neboť záběr a následný souboj je to proč vlastně loví. Vysvětlení zároveň vidím také v tom, že chytit velkého kapra nemusí být ani trochu složité a prakticky ho může chytit, díky dnes hodně populárním soukromým revírům, každý. Samozřejmě jsem si vědom, že ne každý soukromý revír je jistota záběru a velké ryby, ale když vidím, jak v dnešní době každá voda co má alespoň 2ha se stává rybářským revírem, který je doslova přecpán trofejními kusy, není mi z toho nejlépe L. Když potom z tohoto revíru rybář zamíří na revír svazový, kde chytit větší rybu nemusí být až tak jednoduché a chytá pouze menší ryby, tak je nespokojen, k rybě se nechová šetrně a kdyby mohl, tak té rybě ještě vynadá, co mu vůbec leze na háček!!! Přitom by si měl uvědomit, že i z této ryby při šetrném zacházení může vyrůst krásná trofejní ryba, přesně ta, na kterou dlouhou dobu čekal. Chtěl bych tímto textem připomenout o čem hlavně kaprařina je. Je o zážitcích, o přírodě, někdy také o nových přátelích a dobrodružstvích. Je třeba nezapomínat na to, že někdy méně znamená více. Když například z malé tůňky, kde se častěji chytají menší ryby, dostaneme kapra přes 5kg je to přeci cennější, než například kapr přes 15 kilogramů ze „soukromáku“, kde takových ryb je nespočet. Je nutné respektovat i rybáře kapraře, kteří se věnují lovu menších kaprů, protože i malá kaprařina nemusí být vždy tak jednoduchá a jasná jak se zdá, ale zároveň může být velice zábavná a zážitková.

Chtěl bych proto uvést pár rad a typů jak k takové malé kaprařině přistupovat. Ale o tom až v dalším článku, kde bych nastínil své taktiky při lovu menších kaprů.

článek byl publikován v srpnovém vydání (8/2014) časopisu Kaprománie

\\ za ppcarp Pavel Bařina 

---

KROK ZA KROKEM aneb Cesta k úspěchu

Tuto kazetu shlédnu v následujícím měsíci ještě několikrát a to vede k myšlence, že bych se také začal věnovat cílenému lovu kaprů. Proto už na jaře roku 2005 zkouším ušetřit peníze na lepší výbavu. Moje první plány jsou, že tento rok z kaprařinou začnu, dokoupím potřebné vybavení, seznámím se s používáním nástrah a návnad, a příští rok už pojedu na plno od začátku. Při pořizování prvních věcí potřebných pro lov kaprů si ale začínám uvědomovat finanční prostředky, které budou nutné právě na tu výbavu, jakou jsem viděl na videokazetě. Rychle tak chápu, že za rok výbavu nedokoupím a to také z důvodu, že je mi 15 let a nemám nikoho, kdo by mě jakkoliv finančně podpořil. Kupuji tedy jen základní vybavení, jako je větší podběrák a podložka pod ryby. Dále, ale zjišťuji, že velkou neznámou pro mě bude krmení potřebné pro lov větších kaprů. Na videokazetě jsem viděl kuličky tzv. „boilie“. Na trhu, už je ale nepřeberné množství výrobců, příchutí, velikostí atd. Proto se pro první lov rozhoduji koupit pouze nějaké boilie na háček, pro mě naprosto nic neříkající příchutě a krmit budu výhradně kukuřicí, se kterou jsem již měl nějaké zkušenosti při lovu bílých ryb. A tak už v létě roku 2005 začínám s lovem zaměřeným na kapry. Následující tři roky, se ale nedostavují úspěchy a já tak po každé sezoně sháním další nové informace, protože zjišťuji, že jak jednoduše to vypadalo na videokazetě, to v reálném světě kaprařiny není a to i proto, že jsem úplný začátečník. V těchto třech letech poznávám kaprařskou bižuterii více do hloubky, učím se novým montážím, které důkladně studuji na internetu a zkouším se alespoň trochu vyznat v množství krmení, které je pro lov kaprů nabízeno, pomocí čtení článků a příspěvků na rybářských serverech. Jelikož, chytám výhradně na řece, snažím se řeku často navštěvovat a objíždět na kole jen tak bez prutů. Řeku dlouhé hodiny pozoruji a sleduji i okolní rybáře a jejich chování. Tím se mi daří zjišťovat, kde se otáčejí ryby a kde chytají rybáři nejčastěji, jak moc krmí a někdy i co dávají za nástrahu a jaké mají montáže. Díky několika ochotným rybářům se také dozvídám postupné informace o reliéfu dna na jednotlivých místech řeky a pomalu si dávám dohromady místa, která bych chtěl začít navštěvovat. Z toho všeho si vyhodnotím jakýsi kompromis, který začnu zkoušet pro svůj lov. Po těchto třech letech lovu, jsem nedostal na břeh kapra nad 60cm, ale v hlavě mám konečně reálné myšlenky, které začnu zkoušet další rok. Je jaro roku 2008 a pro mě začíná další v pořadí již čtvrtá sezóna, kdy se věnuji kapraření. Od začátku sezony dělám všechno jinak než předešlé roky. Začínám chytat na nových, už více ověřených místech a snažím se krmit výhradně boiliesem. Tento rok zároveň začínám praktikovat lov několik desítek hodin, někdy i několik dní. Myslím, že toto je pro následující rok rozhodující. Uskutečňuji první výpravu a hned na dvě noci. Poprvé chytám za tmy, poprvé chytám více než 5 hodin a poprvé používám boilie, které vím, že je na tuto vodu osvědčené a řekl bych, že dost univerzální na celý rok. Konečně je to tady! Po třech letech snažení přicházejí první úspěchy v podobě kaprů přes 70cm. Postupně, tak prochytávám asi 100 metrový úsek řeky a začínám zjišťovat, kdy ryby nejvíce reagují a kdy naopak skoro nemá smysl k vodě chodit. To vše poznávám velice okrajově, jelikož píši pouze o již zmiňovaném 100 metrovém úseku řeky. Na konci sezony roku 2008 se mi daří vytáhnout kapra o váze 14 kilogramů a já tak končím svojí první vydařenou sezonu. V zimě toho roku, ale řeším pořád stejný problém a to finanční. Vzhledem k tomu, že jsem alespoň z části přišel kaprům na chuť, rád bych do příští sezony koupil nové pruty a chtěl krmit výhradně boiliesem. Při dlouhých zimních večerech mě proto napadá myšlenka oslovení kaprařské firmy o podporu v krmení. Toto snažení se mi vyplácí a já se na další sezonu domlouvám na spolupráci s firmou Chytil, která mi bude dodávat krmení, a se kterou spolupracuji dodnes.

Postupně šetřím na pruty a další potřebné, kapřaské vybavení. Do nové sezony jdu plný očekávání. Nové pruty, k dispozici poměrně dost množství boilies a zkušenosti z předešlých let. Opět chytám několik kaprů kolem 70cm a pokouším se pochytávat nová místa. Získávám tedy další informace o reakci ryb na různých místech řeky a postupně si během dvou let tvořím místa, která jsou vhodná na určité roční období. Chtěl bych podotknout, že místa vhodná pro lov si musí člověk prostě prochytat aby zjistil co a jak. Mockrát jsem se dočetl, jaká místa jsou vhodná pro jednotlivá roční období. Ovšem ve skutečnosti, je to všude jinak a nejde proto udělat jasný závěr, který by vždy platil jednoznačně. Nyní je rok 2012. Úsek řeky, mapuji dodnes a mapovat nadále budu a zkouším již chytat na úseku dalším. Získávám tak stále více možností kam chodit lovit, protože mám stále více prověřených míst. Za 7 let lovu kaprů se mi podařilo sehnat dostačující výbavu pro kaprařinu. Mám několik druhů boilies (od levnějšího Kořeněného tuňáka, Skunka s játry až po „vytuňeného“ PitBulla – superfišku, o kterých vím, kdy a kde fungují) a daří se mi dosahovat stále více úspěchů. Ten největší se mi podařil v záři tohoto roku, když jsem vytáhl kapra, který atakoval hranici 20-ti kilogramů.

Závěrem bych chtěl všem začínajícím kaprařským nadšencům popřát mnoho úspěchů a doporučit jim trpělivost, která je potřeba, pro objevování kaprařiny, protože každý začátek je těžký a ani já po sedmi letech zdaleka nemohu říci, že jsem na konci. Stále objevují nová místa, nové metody, nové montáže a stále také zažívám neúspěchy, které ke kaprařině neodmyslitelně patří, ale právě neúspěch mě motivuje k dalšímu poznávání světa jménem kaprařina. Proto bych každému začínajícímu kapraři přál to, co jsem já zažil při svém bádání, protože jsem zažil tu rozdílnou radost z ryby, za kterou si člověk složitě jde a radost z ryby, kterou rybář dostal skoro připravenou na háček.

„Dnes už si přesně nevzpomínám na prvního kapra, kterého jsem chytl cíleně a dal mu svobodu, ale za to si pamatuji ten pocit, kdy jsem si uvědomil, že přesně tohle je to co chci a že tohle je to, proč lovím kapry. Vždyť samotný záběr a následný souboj s rybou, už je zážitek sám a pohled na odplouvající rybu je vždy jedinečně krásný…..“

\\ za ppcarp Pavel Bařina 

---

The fishing room

To je věc, kterou mám vždy rád, až když už je hotová 🙂 nicméně udělat se musí. Po dvou dnech stálého štukování jsme chtěli začít dělat podlahu, ale nebyli jsme ještě pořádně rozhodnuti, jak bude vypadat. Jestli jen vylít nový beton a hotovo. Nebo ji natřít, či položit lino. Nakonec ani jedna z těchto variant neprošla a podlahu jsme udělali z dlaždiček.

Po třech dnech jsme dlažbu nalepili i vyspárovali a musím říct že i ta nám dala dost zabrat a navíc nám ve sklepě lepidlo usychalo dost pomalu, tak že nás to hodně brzdilo v dalších pracích. Samozřejmě na závěr přišlo malování stěhování věcí a huráááá, je hotovo. A myslím, že se vše zdařilo na výbornou, tak že teď už se těším na teplé měsíce a na ty plující krasavce.

\\ za ppcarp Petr Bařina 

---

Úspěch v horku

Konečně u vody, snad něco přijde co nevidět,“ říkám Pavlovi. Kapři jakoby mě vyslyšely, protože již po třech hodinách mám první jízdu na prostřední prut. Krásný lysec končí po chvilce v podběráku. Metr nám ukazuje 61cm. Slušný začátek a velké povzbuzení do dalších dnů. O hodinu později má plynulou jízdu i Pavel na pravý prut, nahozený pod větvemi stromů. Brácha má kapra rychle pod kontrolou a po několika výpadech ho pokládáme opatrně na podložku. Krásný, 11.5 Kg vážící, šupináč, který se nechal zlákat na kukuřičné boilie. „Tak to je začátek jak má být“! Křičí na mě Pavel. Do rána zdoláváme ještě další tři krásné kapry: 70cm, 62cm a 67cm na Tygří ořech a na Rybu Scopex. Oba dva jsme mile překvapeni množstvím záběrů za tak krátkou dobu.Druhý den je opět šílené horko, ale i přesto pevně doufám v záběr alespoň na prut, nahozený v hloubce. V půl druhé odpoledne, mi hlásič na prostřední prut ze sedmimetrové hloubky oznamuje další záběr. Kapr si hned po záseku bere z navijáku spoustu vlasce a do poslední chvíle se nevzdává. Na této vodě se musí používat háčky bez protihrotu, jako snad na každém jiném „soukromáku“ a já s tím plně souhlasím. Proto se snažím držet kapra v neustálém kontaktu, abych mu vůbec nepovolil a nevyřízl se mi. Přibližně po dvaceti minutách mám kapra konečně v podběráku a má radost nezná mezí. Jakmile na břehu zjišťuji, že váží 10,5 kg,jsem šťastný dvakrát tolik. Krásný šupináč zabral na Kořeněného tuňáka. Do večera máme ještě několik „kapříků“ do 75 cm. Bohužel začínáme spoustu kaprů ztrácet, a proto začínáme přemýšlet, co je špatně.Vždy, když se mi vyvlíkne jeden kapr, považuji to za nešťastnou náhodu, ale Pavel vyvlíkl během krátké chvíle již tři. Něco je špatně a tak musíme rychle udělat změnu, abychom zbytečně nepřišli o nějakou pěknou rybu. Oba měníme háčky za nové, ostré a domlouváme se, že zkusíme zdolávat kapry ze člunu, protože nám při zdolávání „tlučou“ do hrany, kterou máme tři metry před sebou. V půl dvanácté večer mám záběr na prostřední prut. Nasedám společně s Pavlem do člunu a jedem za rybou. Když jsme se člunem nad rybou, začínám ji „odlepovat“ ode dna. Za nedlouho se mi daří kapra zvednout z hloubky. Brácha nastavuje podběrák a je dobojováno. Úžasně stavěný lysec, který neodolal Kořeněnému tuňákovi. Jeho váha je11.5Kg. Kapři nám tady dávají pěkně zabrat, protože dělají krásné jízdy a těsně před podebráním i výpady a to takového rázu, že ani na Labi jsem takové nezažil. O to hezčí a napínavější tahle výprava je a my jsme za to jedině rádi. Třetí den začínají záběry chodit až na večír. Pavel během hodiny zdolává dvě ryby vážící 8.5Kg. Zabraly na Rybu Scopex a Mléčnou kukuřici. Po necelé půlhodince se opět „přilepuje“ Pavlův swinger k prostřednímu prutu, nahozený na Rybu Scopex. Rychle běžíme do člunu a začíná znovu dramatický souboj. Výhodou je, že ještě není tma a tak je pro mě kormidlování se člunem mnohem snažší. „Vypadá to znovu na desetikiláka!“ Křičím na Pavla. A nemýlil jsem se. 11Kg šupík končí po pár minutách v síti podběráku. Těsně před setměním chytám i já pěkného šupináče, který měřil 77cm a zabral na plovoucí boilie Scopex. Toto boilie jsem dal na levý prut pod větve, protože jsem po dvou dnech zjistil, že na dně byly popadané větvičky a záběry mi tak vůbec nechodily. Po této změně jsem dostal ihned tento pěkný záběr. Do rána ještě chytáme tři kapry do 70cm.Ve čtvrtek nemáme přes den žádný záběr. Jsme trochu zamlklí, ale uklidňují nás zprávy od porybného, který nám říká, že na celé pískovně taháme nejvíce ryb právě my dva. Brácha navrhuje, že zkusíme najít nějaké nové zajímavé místo, a proto na loď znovu instaluji echolot a jedeme se podívat na vodu. Zhruba 120 metrů od břehu nacházíme na dně hranu, která stoupá ze sedmi metrů do čtyř. Pavel tam ihned pokládá jednu montáž. Snad na sebe záběr nenechá dlouho čekat. A také, že nenechal, ale nikoli na nově zavezený Pavlův prut, ale na jeho prostřední Rybu Scopex. Za nedlouho máme na podložce dalšího krásného šupináče, který měří 79cm. Najednou je ten „celodenní půst“ rychle zapomenut a nálada je znovu veselá. Po tomto kaprovi jsme rozjeli „kolotoč“ několika dalších záběrů, kterých bylo opravdu dost. Za zmínku stojí 80cm šupináč, kterého Pavel zdolal z nově zavezeného prutu ze 120 metrové vzdálenosti na novou příchuť boilie Pitbull, kterou letos prvně zkoušíme.

V pátek ráno nás, jako každý den, probouzejí silné paprsky slunce a mně začíná docházet, jak to všechno rychle uteklo. Ano je pátek a zítra odjíždíme domů, uvědomuji si. A protože se blíží víkend, tak se také začínají sjíždět víkendoví rybáři. Záběry nám kromě jednoho ranního kapříka zatím vůbec nechodí. No zatím nic pozitivního na závěr výpravy. Je pátek večer, oba naposledy sedíme nad západem slunce a jsme přesvědčeni, že už je dochytáno. Hned vedle nás se usadil rybář, který nám dával pořádně zabrat. Nejprve si asi hodinu šteloval svoje hlásiče na plně hlasitý tón. Když už tento problém vyřešil, začal dělat ve vodě hluk se člunem a vše dovršil nahazováním, které opakoval snad padesátkrát, než se mu to zdálo ideální. V těchto večerních hodinách již kapři většinou braly, ale nyní nám hlásiče ani nepíply. Bohužel jsme na soukromém revíru a s těmito rybáři musíme počítat. I přesto jsme seděli jako opaření, když v tom slyším ten úžasný zvuk mého hlásiče. Ihned zasekávám a cítím, jak kapr odjíždí daleko od břehu. Pavel mě proto navádí do člunu. Za pár minut mám vše pod kontrolou a rybu vítězně podebíráme. Nádherný šupináč, který bude určitě atakovat desetikilovou hranici. Mám obrovskou radost, že jsem ještě na závěr výpravy dostal tak pěkného kapra. Jeho míry jsou 79cm a 10.2Kg. Tak přeci jen i přes všechny ty problémy, které se kolem nás děly, jsem ještě vytáhl „desetikiláka“. Do sobotního rána také Pavel vytahuje dva kapry kolem 65cm.

Výprava je u konce a my brzy ráno rychle balíme věci a utíkáme rychle od vody, od těch víkendových „kolegů“, protože některé jejich rybářské metody, mě někdy dost udivovaly. Krásné strávený týden v pěkném prostředí a krásném revíru. Doufám, že se na tuto pískovnu ještě někdy dostaneme.Na závěr bych chtěl poděkovat firmě CHYTIL, našim rodičům, kteří nám s uskutečněním výpravy pomohli a pak také porybným, kteří byli velice přátelští. A vám všem, kteří chodíte k vodě a přihlížíte k rybám jako k soupeři a ne jako na kus masa přeji hodně úspěchů nejen v této sezóně.

\\ za ppcarp Petr Bařina 

---

Domácí výroba boilies

Směsi jsou různého druhu. My jsme se rozhodli vyzkoušet hlavně Pitbull Superfish + AMK oliheň, Ryba & Scopex + Scopex a rybí protein a Rambo se červená +AMK játra. Některé druhy již máme vyzkoušené z minulé sozóny, a proto pevně věříme, že nám budou i v té letošní fungovat minimálně stejně. Tím bych celý tento „vzkazík“ uzavřel a budu se tešit, až budu moci napsat „ten“ opravdový článek z nějaké vydařené výpravy.

\\ za ppcarp Petr Bařina